Od mládí nás učili, že přednost ve společnosti mají vždy osoby starší před mladšími, ale výraznou pozornost a zvýšenou péči máme věnovat též malým dětem. Musíme rovněž rozlišovat, kde a na jaké společenské úrovni se pohybujeme, zda jsme v rovině profesní, tzn. na pracovišti, či rovině osobní, myšleno v situacích mimo naše zaměstnání.
Etiketa v sobě zahrnuje péči o náš vzhled, časovou dochvilnost, řeč těla, připravenost a velmi důležitou částí je celkově také pozitivní přístup. Mluvíme o prvním dojmu neboli odborně řečeno efektu primarity.
Faux pas [fo pa] – z francouzštiny špatný krok, je označení situace, kdy někdo poruší všeobecně přijímaná, byť třeba nepsaná, pravidla společenského chování či dobrých mravů. Obvykle tak, že o tom ani neví. Výraz je široce rozšířen po celém světě. Jeho obsah se v pojetí různých kultur, sociálních vrstev, společností a míst liší. Například pokud muž vstoupí do kostela, aniž by sňal pokrývku hlavy, dopouští se faux pas. Avšak faux pas se dopustí také tehdy, když vejde bez patřičné pokrývky hlavy do synagogy.
Každý den, aniž si to uvědomujeme, se chováme dle pravidel etikety. Cestou do práce jdeme po ulici vpravo po chodníku. Když vstupujeme do kanceláře, pozdravíme jako první již přítomné kolegy. Potřeseme si rukou. Jsme oblečeni tak, jak to naše pracovní pozice vyžaduje nebo alespoň dle předepsaného firemního dress codu.
Věřte, nevěřte, i každodenní telefonovaní má svá pravidla etikety. Mají svůj přesně stanovený průběh, obzvláště pokud se jedná o formální telefonní hovor. Pojďme si tato pravidla osvojit krok po kroku.
U stolu jíme prakticky každý den. Podle Jana Holaty, průvodce světem etikety, je ale na našem stolování stále co zlepšovat. Stačí dodržovat jistá pravidla. Pojďme si je připomenout.
Chceme-li udělat dobrý dojem, měli bychom se umět orientovat ve znalosti společenské hierarchie. Nedílnou součástí procedury seznamování je znalost správného oslovování. Z hlediska historie a vývoje pravidel spisovné češtiny se dřívější pravidla oslovování vůči dnešní době poněkud upravila. Správné oslovení pana Ondráčka je „pane Ondráčku“, tedy použitím pátého pádu, nikoliv „Pane Ondráček“, a to jak v písemné, tak mluvené formě. S oslovením v emailu či dopise začínáme opět „Vážený pane Nováku“, chcete-li „Dobrý den, pane Nováku“.
Opravdová dáma či perfektní gentleman zůstanou dokonalými i bez nákladného obleku či šatů, pokud budou v dobrém a čistém stavu. Usuzovat ale z toho, že vnější vzhled není důležitý, by byla chyba. Oblečení je vizitkou naší osobnosti. Mělo by jí tudíž odpovídat.
